www.uleva.cz

rodinná a individuální terapie, péče nejen o duši
21.9.2012

O numerologii, vzkazech andělů strážných a víře

Milí čtenáři, velice mne těší Váš nečekaný zájem o numerologické rozbory, který jste projevili. Bohužel není v mých silách vyhovět všem okamžitě: každý rozbor si žádá svůj čas a ten můj není neomezený. Proto Vás společně s redakcí i60.cz prosíme o trpělivost – vzhledem k vysokému počtu zaslaných dat to budou v některých případech týdny či spíše měsíce. Na druhou stranu, buďte si jisti, že budeme postupovat férově, tedy přesně podle doručeného pořadí. Časem se dostane na každého. Protekce u nás neexistuje.

S tím nedostatkem času mimo jiné souvisí i to, že v poslední době dostávám vzkazy od andělů strážných či duchovních průvodců pro lidi, co jsou mi nablízku, které jim předávám.

Uvedu Vám příklad. Jednoho rána mne probudil mimo jiné vzkaz pro editora magazínu i60.cz, se kterým nějaký čas spolupracuji, ale pořádně ho ani neznám. Je to tak, že mám najednou nutkání vzít si tužku a papír – a píšu, ve verších (veršováním si prý vzkaz udržuje léčivé vibrace). Je to, jakoby mi to někdo diktoval a řekl pro koho to je.

Teď už vím, že je to poselství od strážného anděla toho určitého člověka. Děje se mi to od návratu z Peru, a je to stále častější. Jinými slovy, jsem jakýsi pošťák, nic jiného, a zkrátka jen doručuji.

Racionální editor magazínu i60.cz poté, co jsem mu poslala veršovaný vzkaz e-mailem, samozřejmě zareagoval nedůvěřivě a žádal racionální vysvětlení. Jak je to s tím andělem strážným či s duchovními průvodci?

Není to tak snadné. Za léta praxe a poznání jsem však získala určitý nadhled a neustálým opakováním „zvláštností“ i víru, že jsou věci trochu jinak, než mě učili ve škole. Povím vám, v co mám víru. Někdo uvěří, jiný ne. Nechám to na Vás, abyste si to přebrali. Tedy věřím:

- ve Stvořitele či Boha, chcete-li, bez příslušnosti k církvím
- věřím v to, že nejvyšší hodnota zde je svoboda a v ní je obsažená bezpodmínečná láska
- věřím, že část Boha je v nás a je nesmrtelná, říkám jí Duše
- věřím v naše minulé životy, současné i budoucí (dokládají to příběhy z praxe regresí, jak moc jsme zapleteni v historickém vývoji)
- věřím, že naše současná těla jsou biologické nosiče našich Duší. (Jako auto, ve kterém můžeme po zemi jezdit. Auto doslouží a my se vrátíme z poznávacího výletu domů.)
- věřím, že porod a smrt jsou dvě strany téže mince, tedy stejná zkušenost pro Duši
- věřím, že se inkarnujeme z důvodů vzdělání Duše. (Ze světla si vybíráme rodiče a rodinný systém, do kterého se chceme narodit, protože nám umožní zvládnout úkol, který jsme si vybrali. Úkoly jsou od jednodušších až po složité. Tak se třeba narodím, abych se naučila číst a psát. Až se to naučím, může mi tělo dosloužit a je jedno, jestli jsou tělu dva roky nebo devadesát. Úkol je splněn. Vrátím se domů do světla a čekám na další inkarnaci, rodiče, rodinu a úkol. Třeba se potřebuji naučit počítat, až se to naučím, vracím se opět domů. A tak dokola, dokud nevystuduji pozemskou vysokou a pak už na zem nemusím, znám to tu. Stává se ze mě Andělská bytost. Jenže než se toto stane, potřebuji projít veškerou dualitou zde na zemi. Proto tolik životů. V jednom životě zradím a v dalším jsem zrazena, v jednom životě okradu a v dalším jsem okradena. Pokud poznám obě polarity, vynulují se. Tak dlouho dokud neochutnám vše, co mi zem a hmotná realita nabízí.)
- věřím, že jsme jako třída Duší, potkáváme se přes životy v různých tělech a v různých vztazích. Odtud se bere sympatie k někomu, koho v tomto životě neznám? Zřejmě v minulém životě jsme spolu prožili cosi velmi hezkého. Pokud je mi někdo protivný hned od prvního setkání nebo se ho i bojím, s určitostí jsme si něco navzájem provedli. Sem patři i to, když se ptáme „ proč zrovna já?“ Ale kdo jiný? Inkarnací do těla zapomínáme minulé zkušenosti, jinak by byly úkoly naučené. Jenže my je potřebujeme prožít, to se počítá.
- věřím v karmu, zákon příčin a následků
- věřím, že pokud se inkarnujeme do těla, je to pro nás velké omezení. Připodobním to. Potápěč ve velkých hloubkách musí mít skafandr, protože není ve svém přirozeném prostředí. Ale bez skafandru by nepoznal, jaké je to v hloubkách. Má tedy omezený pohyb, omezený výhled, omezené slyšení, cítění, potřebuje přístroje, aby věděl, kde je. Ale stojí mu to za to, prožije úžasné dobrodružství. Jen potřebuje někoho na hladině (doma), kdo bude dohlížet na vzduchovou hadici (znáte to z Bible, nejen jídlem a pitím je člověk živ), kdo vás seshora uvidí, kdo už má zkušenosti s tím, co se dole může stát (anděl) a pomáhá. Jak je asi potápěči, když vyleze ze skafandru. Jak volný, lehký, ohebný a pohyblivý může být a kam všude může jít? Jako Duše, když vystoupí z těla?
- věřím, že každý z nás má někoho, kdo se o nás z té hladiny stará. Někdy je jich i víc. Jsou velmi laskaví, soucitní, plní lásky a pochopení bez ohledu na to, jak to v té hloubce zvládáme. Jsou to naši Duchovní průvodci, Andělé, Víly, světelné bytosti a věřte, že nás milují bezpodmínečnou láskou.
- věřím tomu, že přes věky věků lidstvo zapomnělo na své přirozené schopnosti: pudy, intuici, telepatii, jasnozřivost, tvoření myšlenkou… Někdo si uchoval telefonní linku s průvodci funkční a někdo ne.
- věřím, že vše na zemi i ZEMĚ sama má svou duchovní bytost, kameny, rostliny, zvířata, domy, města…
- věřím i tomu, že neexistují náhody, vše má nějaký smysl a řád, i když tomu zatím moc nerozumíme
- věřím, že duchovní bytosti Inků, na mé peruánské cestě, nějakým způsobem způsobili, že skrze mne se mohou Duchovní průvodci kontaktovat s těmi, pro které přijali tuto službu.

No a nakonec – docela věřím také tomu, že editor i60.cz mi věřit nebude. Ale možná, že ho přesvědčím. Psala jsem to, jak nejjednodušeji to šlo, protože by se dalo hodně dlouho diskutovat na tato témata. Tak či onak, jsem velmi vděčná za vedení a podporu mých andělů strážných, a jsem velmi vděčná, že mohu ty láskyplné vzkazy sdílet s lidmi, kterým jsou určeny. V příštím článku Vám jeden vzkaz na ukázku pošlu.

Prosím, dívejte se na mě laskavě, pokud to, čemu věříte vy, bude odlišné.

S láskou a úctou!

Autor: Eva Vrtalová