www.uleva.cz

rodinná a individuální terapie, péče nejen o duši

Regresní terapie


1) o ní
Přesnější název je hlubinná abreaktivní psychoterapie podle Andreje Dragomireckého.
Co o ní říct ? Vyléčila mi fobii trvající 30 let za dvě hodiny…
Samozřejmě takhle rychle to jde málokdy, záleží na mnoha okolnostech. Opět je podstatné najít příčiny současných důsledků. Vracíme se v čase zpět a pomocí asociace hledáme události, které na vás stále působí. Může to být událost ze současného, ale velmi často i z minulých životů.

Dám vám příklad:
Jako malé dítě vás omylem zavřou do sklepa. Šíleně se bojíte, křičíte, bušíte pěstičkami do dveří ... nikdo vás neslyší. Dospělý by si sedl na schody a po chvíli by opět bouchal na dveře, ale dítě to vnímá jinak. Dítě prožívá skutečný strach o život. Je bezmocné. Udělá ve tmě krok a spadne ze schodů. V tu chvíli vnímá jen paniku, chlad a vlhko schodů, bolest ramene a kolene, jak se uhodil. Třeba ještě zaregistruje, jak někde venku zaštěkal pes a zabrzdil náklaďák.
Po nějaké době vám otevřou, po týdnu přestane bolet rameno i koleno. Za 14 dní zmizí modřiny a za půl roku si ani nevzpomenete… Po 15-ti letech půjdete po ulici, za vámi zabrzdi náklaďák. Najednou vás rozbolí koleno a rameno, přepadne z úzkosti panika. Z ničeho nic … Vy si ale už nejste schopni dát dohromady, že ten zvuk brzd byl stejný jako tenkrát, když jste byl zavřený ve sklepě. Že se vám ty pocity vybavily na základě asociace, protože vás to paradoxně chrání a varuje „Pozor, když takhle skřípaly brzdy byl jsem v ohrožení života!“ No, za rok zaštěká pes a vám je zase špatně. Ze stejného důvodu a vy zase netušíte proč. Takhle se to několikrát zopakuje a máte chronickou bolest a nikdo si s ní neví rady, protože koleno je podle lékařů v pořádku.

Druhý příklad:
V minulém životě vaši rodiče neměli na daně. Vrchnost tedy nařídila, že to vy, desetileté děvče, půjdete odpracovat na zámek. Zamknou vás do sklepa a téměř celý život jen loupete brambory a mrkev pro zámeckou kuchyni, zapomněli na vás. V současném životě nejste schopni jít do sklepa bez nepříjemných pocitů a nejíte brambory a mrkev, protože vám to vyvolává alergii. Můžeme jít ještě dál, ten co v minulém životě rozhodl, že budete zavřená ve sklepě, je v současném životě váš šéf a vy ho nemůžete vystát a bezdůvodně se ho bojíte. Uděláte všechno co chce (jen aby jste znova nemusela do sklepa) a máte na sebe vztek, proč to děláte a ostatní se vám smějí. Rozumově to nejste schopni zdůvodnit. Zkušenost z minulého života na základě asociace vystrkuje růžky v současném životě. Společně vrátíme nepříjemné pocity tam, kde vznikly. Nemusíme žít pocity staré pět nebo i 500 let.
Věříte v karmu, v reinkarnaci? Prima, pomůže nám to ve spolupráci Jste těžký ateista? Nevadí ... budeme si povídat, na konci sezení se nám poskládá příběh, který přímo souvisí s vaším trápením. Nemusíte tomu věřit, i tak to léčí.
Regrese nám zpracuje trauma i jeho symptomy. Často je to náš porod, různá ublížení z dětství. Např. dítě bez rodičů nepřežije. A moc dobře to ví. Proto jakékoli odloučení od rodičů vnímá velmi bolestně. Třeba stačí pobyt malého dítěte v nemocnici, aby mu zůstalo životní trauma: nechali mě tam, nemají mě rádi, nejsem dost dobrý, nelíbím se jim, jsem úplně sám atd. ... a tyto pocity s ním pak putují životem jako věrní bratři. V té nemocnici vnímal to nejsilnější - paniku a strach o život. Nemohl vidět smutek, lítost a lásku matky. Strach všechno přebil. Teď matce vyčítá nedostatek lásky. V regresi má možnost se do situace znovu vrátit, a přes opětovné prožití strachu začne vnímat i to, co tam tenkrát podle něj nebylo – lásku matky.
Trauma nám může vzniknout už v prenatálním životě. Porod sám o sobě je pro nás trauma. Větší než smrt.
Celkem dost klientů má obavy, že na ně v regresi vyplyne něco špatného. Můžete se spolehnout, že něco špatného vyleze na každého. Není to o vině, ale o pochopení. Je to součástí úkolu, proto jsme tady. Při narození se nám uzavře přístup k informacím a zkušenostem z minulých životů. Nevíme, komu jsme se co naprováděli a kdo nám to teď vrací … Nic nezkazí jen ten co nežije, ale je dobré pochopit proč a nepokračovat v páchání zla i když se teď cítíme nevinně nebo v právu.

2) jak to probíhá
Objednáte se a přijdete pokud možno vyspalý a ten den bez kávy a prášků. Jak je to možné. Posadíme se spolu a budeme si povídat. 2, 3 nebo i 4 hodiny. Vy se zavřenýma očima budete odpovídat na mé otázky to první, co vás napadne. Budu si to skládat a následně vás vést po symptomech vašeho problému až k příčině. Budete při plném vědomí, nejde o hypnózu. Nenechám vás někde viset, jak se někteří obávají, budete mít vše plně pod kontrolou. Jen ty zavřené oči jsou potřeba. Vypneme tím jeden váš smysl aby jste mohli být více v kontaktu sám se sebou. Jak moc hluboko se dostaneme závisí i na vaší vizualizaci, schopnosti si vybavovat. Zkuste si teď na chvilku zavřít oči a vybavte si třeba místo kde vám je opravdu dobře. Někdo to vidí, někdo cítí, někdo to prostě ví, každý to má nějak. Všechno je dobře.
Např. Ale třeba je mi někdy na nějakém místě úzko a cítím paniku. Půjdeme na to místo svým vnitřním zrakem poprvé, uvidíte, chatu, stráň, les. Půjdeme tam podruhé a už si všimnete, že tam kvetou louky a voní les, hřeje slunce... Půjdeme tam potřetí a vy si všimnete čmeláka na kopretině, a šišek na smrcích… Půjdeme tam počtvrté a vy si vybavíte, že vás tam jako sedmiletého uštkl had se všemi pocity strachu a paniky té chvíle. S tím budeme pracovat dokud neodejdou veškeré nepříjemné pocity.
Také záleží na vašich obranných mechanismech. Často bolest přijde, vstoupí do nás a my vytvoříme obrannou hráz. Zastavíme bolest někde v nás s bláhovou nadějí, že ji tolik neucítíme když jí nedovolíme nás prostoupit. Je to naopak. Když bolest přijde a my dovolíme aby nás doslova zalila, pak může odtéct a je pryč. Takhle nás to stojí méně energie než když musíme udržovat tu hráz, neustále ji zpevňovat a navyšovat. Žít v neustálém strachu že se protrhne.
Nemusíte regresím věřit, léčí i tak ... i když si budeme podle některých z vás povídat pohádku…

3) co pro to musim udělat
Objednat se.
Pokud se chcete zeptat, nebo objednat, zašlete email na Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

4) příběhy z praxe

Můj vlastní:
Od dětství jsem se příšerně bála duchů. Moji rodiče pracovali v pohřební službě a já jsem si svoje nepříjemné pocity oblékla do duchů. Cítila jsem, jak mě tahají za vlasy, různě tlačí po těle, různě mě šimrají, naskakovala mi husí kůže. V regresi jsem si přišla na to, že se mi na základě asociace vybavovalo trauma z porodu. Ta asociace byla půlnoc nebo úplněk, čas mého porodu.
Mamince praskla plodová voda a bublinky, co šly nahoru, mě šimraly. Pak přišly tlaky a tahání a následně zima po narození. Položili mě nahou na váhu. Na studenou váhu. Byl to teplotní i světelný šok. Nemluvím o pocitech, když jsem musela projít porodními cestami. Vybavovalo se mi trauma z porodu, což jsem samozřejmě nemohla tušit a racionálně jsem to přiřazovala tomu, co bylo kolem mě. Třeba, že naši pracovali v pohřební službě a duchové chodí o půlnoci... Tak to dělá většina z nás. Rozumem se snažíme zdůvodnit své pocity a tolikrát jsme úplně vedle…, proto nic nepomáhá.
Tenkrát jsem se přestala tak šíleně bát. Tehdy jsem netušila, že pokud si projdu tou panickou až hysterickou hrůzou z duchů, uvědomím si dar, který jsem od Stvořitele dostala. Duchy, respektive duše zemřelých vnímám a komunikuji s nimi. Ale už to není o mém strachu, bolesti, ani o panice. Ta patřila k porodu. Je to o harmonii, lásce a úctě zemřelých i živých. Tak, jako bez života nebude smrt, a bez smrti život. Pokud mrtví nebudou v pohodě, nebudeme ani my a obráceně

Fobie z lidí:
Paní bylo hodně špatně ve společnosti více lidí. Autobusy, metro, kina, atd. Při regresi jsme došly do okamžiku, kdy ve školce ji donutila učitelka vypít mléko se škraloupem. Následně se před všemi dětmi pozvracela, učitelka ji hubovala a svlékla. Prožívala tam hanbu a ponížení. Nyní ji skupiny lidí v uzavřeném prostoru připomínaly tu hanbu ve školce. Měla tendence utéct nebo někam zalézt, jen aby se na ni nikdo nedíval. Po regresi pochopila, že žila trauma staré 30.let. Vrátila pocity kam patří. Střihem byly problémy ty tam... Přála bych vám vidět její úlevu a smích. Nějaké hloupé pozvracení, to je toho...

Ztráta identity:
Paní chodila 2 roky k psychiatrovi s pocity ztráty identity. V regresi jsme došly do věku jednoho roku, kdy bourala s rodiči a jediná to přežila. Vybavila si jména, datum, místo. Jak se dívala na maminku, které přes otevřené oči tekl pramínek krve. Jak ji z auta vystříhávali a odváželi sanitkou. Jak nechápala, proč jí rodiče opustili, jak se na ni v nemocnici chodily dívat nějaké paní, až mezi nimi poznala současnou maminku. Pochopila, že je adoptovaná. Místo odporu k současné matce následoval vděk zato, že se jí ujala … našla svoje místo v životě

Karma:
Paní, přišla s tím, že se bojí, že kvůli nemoci manžela nebude moci mít miminko. Manžel měl boční vývod ze střev, což mu hodně komplikovalo sexuální život. V minulém životě byla paní muž - zhýralý šlechtic, který znásilnil svoji chudou příbuznou (současný manžel). Rodina ho donutila, aby si ji těhotnou vzal. Udělal té ženě peklo na zemi, mstil se jí za ztrátu svobody. Bil ji a ponižoval. Když se dítě narodilo, ona skočila z mostu. Teprve pak si uvědomil, co udělal. V dalším z minulých společných životů byla ona děvečka a on potulný darebák.
Ona pracovala na poli, pak si šla k vozu pro oběd. Načapala darebáka, jak jim krade jídlo a on ji píchnul vidlemi do břicha, aby ho neprozradila. Zabil ji. Klientka pochopila, proč je jí upírána možnost mít dítě (v minulém životě si ho nevážila) a proč její manžel má problémy se střevy (v minulém životě ji zranil na břiše, až zemřela). Pochopila a smířila se se situací. Karma se naplnila. Pochopením a vzájemným odpuštěním se dá hodně napravit.

Strach z lidí:
V minulém životě byl esesák a posílal lidi na smrt. Teď žije v neustálém strachu, že mu to ti lidé vrátí...
Jiný příběh – ona, bála se lidí. Její muž partyzán, povolal všechny muže z vesnice do akce. Vrátil se z ní sám. Všichni z vesnice jí spílali za to, že její muž je vinen smrtí jejich blízkých.
Jiný příběh - ona byla uznána čarodějnicí. Rozhodli se ji upálit. Na hranici v plamenech ještě vnímala kromě bolesti nenávist shromážděných lidí. Dodnes se bála davu.

Zní to hrůzostrašně, ale i tady je možné ten strach vrátit tam kam patří. A v tomto životě můžete hodně odčinit. A v neposlední řadě, v některých minulých životech jste škodili ostatním i vy. Poznáte pocity vraha i zavražděného a už je nemusíte žít. Jako se plus vynuluje s mínus. Ale pokud jste někomu škodili, tak on vám to teď vrací. Pokud se to pokusíte s pokorou přijmout, mohou následky skončit jen u pochopení. Nemusí to být zub za zub.
Většinou ti, co se cítí být nevinní, jsou daleko nebezpečnější než viníci. Cítí se být v právu a jejich pomsta převyšuje ublížení, kterého se jim dostalo... Takhle se dostanou do spirály nenávisti, pomstí se o trochu víc a druhý mu to vrátí...

Jak vás jedna myšlenka může dostat do vlastního vězení:
Dnes přišla na terapii holčina, tak kolem 20 let. Před třemi roky ji zemřel tatínek. Ale než se to stalo, jako malé holčičce ji kdysi přišla myšlenka, kdyby měl jeden rodič umřít. Kterého by si vybrala, aby zůstal? Tak jako děti mudrují.
Rozhodla se, že by byla radši, kdyby zemřel tatínek i když měla velmi ráda oba rodiče.
Jenže uplynulo deset let a tatínek opravdu zemřel. Holčička se najednou upamatovala na své dávné rozhodnutí. Ano, je vinná, způsobila svou myšlenkou tatínkovi smrt. Takovou sílu myšlenky má. Všechny její kamarádky tatínka mají, jen její umřel. Přišla úzkost, strach, zmatek, bezradnost, bezmoc, samota.
Začala se bát sama sebe, svých myšlenek a aby nikomu v rodině neublížila, odtáhla se úplně od všech. Na roky, do svého vlastního vězení ze strachu a pochybností. Nemohla nikomu nic říct, co kdyby zase něco způsobila. Jak mohla říct mamince a sourozencům, že tatínek umřel kvůli ní...
A tak děkuji Bohu, Stvořiteli, Univerzu, že máme k dispozici techniky, kdy se můžeme vrátit zpět a podívat se na dávné současnýma očima. Rozpustit dávná dětská přesvědčení...
Mám dvě malé vnučky a prosím, abych je mohla "uslyšet" až je bude něco trápit...
Děkuji, že jste dočetli až sem. Věřím, že přes soucit se naše srdce otevírají a mohou nabídnout lásku a bezpečí, už jenom tím, že jste.

Nevěřte, že dítě zapomene...
Minulý týden přišla klientka na terapii, důvodem byly boláky po těle. Přes regresi vyšlo najevo, že za ni chodil tatínek v noci do postýlky. Nebudu co psát co dělal, ale celou dobu ji zpíval ukolébavku s tím, že spinká a vše se jí zdá. Když už to hodně bolelo a začala plakat, přivolalo to maminku. Ta tatínka vyhodila z pokojíčku, lehla si k holčičce, hladila ji po vláskách a říkala, to se ti jen zdálo, spinkej...

Nebo jiný příběh :
tatínek holččice dělal "vařila myšička kašičku" na bříšku a vždy když se myšička schovávala zajel ji prstem do pipinky..holčičce se to nelíbilo ale tatínek říkal ať je hodná holčička, že se jí to bude líbit, tak se to pro něj snažila vydržet...

Nebo jiný příběh :
tatínek si hrál se svou holčičkou, bylo pro ni velké trauma když zjistila že je asi nemocná, když je do ní díra a že asi umře...

Nebo jiný příběh :
paní se velmi obávala o svou destiletou dceru, věděla, že její strach je nepřiměřený. Při terapii procházela příběh holčičky, která šla domů ze školy s taškou na zádech, v domě kde bydlela šla pro něco do sklepa, tam najednou zhaslo světlo, někdo jí někdo zezadu táhl za tašku, pak v nějakém rohu ji ohnul a zvedal sukénku. Omdlela. Ve tmě nevěděla zda se jí to nezdálo a nikomu nic neřekla. Když jsem klientku požádala ať se podívá do tašky, jaké jsou tam učebnice, byla to pátá třída. A když jsem jí požádala, kdo je podepsaný na sešitech, bylo tam její jméno....a vybavila si, že u těch dveří do sklepa stál jejich soused.

A tak mi nedá nenapsat. Tatínkové a všichni muži, holčičky si pamatují vaše doteky. Někdy to může být velká láska se kterou se jich dotýkáte, někdy velká touha, někdy zkoumání a hranice je velmi křehká ....
Nevěřte, že dítě zapomene.......prosím....


 

Těším se na Vás. Eva Vrtalová